SINCE 1961

Adamovské strojírny a železárny mají sídlo nedaleko Brna v údolí s bohatou železářskou tradicí, která se započala již 2500 let před n. l. v době neolitu. Zpracování železné rudy pokračovalo v 8. – 9. století v době Velkomoravské říše a je doloženo rozsáhlými nálezy slovanského hutnictví. V 16. století se panství a hamry dostávají do rukou Lichtenštejnů a ti na přelomu 18. a 19. století podporují výstavbu vysokých pecí. Na konci 19. století se začal v Adamově nezvykle rozvíjet průmysl a tradiční železářská výroba začala pomalu ustupovat. Železárny se rozšířily a přeměnily se na strojírenskou výrobu, která zde dosáhla vysoké úrovně.

Od první poloviny 18. století se v Adamovských železárnách kromě pásového železa, železných šínů a mřížového železa vyráběly vodovodní roury a dělostřelecké koule. Vyráběla se zde také moderní zařízení pro podniky v zemědělském průmyslu, pro lihovary, pivovary, mlékárny a cukrovary, zařízení pro chladírny a vodárny. Jedním z dalších výrobních odvětví byla výroba benzínových motorů, čerpadel, parních a obráběcích strojů. Dále pak výroba kompresorů, bucharů, turbín, tkalcovských strojů, plechových komínů a rovněž parních kotlů a lokomobilů. Později se vyráběly vodní turbíny, parní kotle, jeřáby, plynové a benzínové motory a kompresory; chloubou podniku se staly mohutné parní válce takzvaného „amerického typu“.

Do dějin techniky však vstoupily Adamovské železárny v roce 1889. Kolem roku 1885 navázal s adamovskými železárnami spolupráci vídeňský konstruktér Siegfried Marcus. O dva roky později podnik začal vyrábět Marcusovi motory, jejichž výroba byla přerušena v roce 1893. Roku 1889 zde byl vyroben podle Marcusova návrhu automobil, první se spalovacím motorem v Rakousku-Uhersku.

K podstatnějším změnám v rozsahu výroby i ve výrobním programu dochází až v roce 1910, kdy byla v Adamovských železárnách postavena mostárna a dílna na velké železné konstrukce a začaly se vyrábět konstrukce železničních a silničních mostů, těžních věží a různé typy jeřábů. Parní, elektrické, pontonové a další. Výjimečným dílem byl velký námořní jeřáb pro zatížení 240 tun a maximálního zdvihu 64 metrů, který stál v jihoslovanské Pule a který sloužil k vyzvedáváním potopených ponorek.

V roce 1911 Adamovské železárny zcela podřídily svou výrobou válečným potřebám.

V období 1921–1928 se masivně rozjela výroba jeřábů, mostů, velkých kotlů, silničních parních strojů a také lokomotiv. Dalšími unikáty, které byly v Adamově vyrobeny, je první lokomotiva pro Československo, v letech 1927 – 1928 v Adamově zkonstruovaly lokomotivy E 423.001 a 002 a lokomotivy 423.051 až 055 a 056 až 063, a parní nákladní automobil Adamov-Garrett. V roce 1927 byla postavena nová moderní hala, ve které se vyráběly tlakovzdušné brzdy pro železniční vozy systému Kunze-Knorr. Pro tehdejší SSSR byla ve strojírnách také vyrobena pojízdná pásová elektrárna.

V období 2. světové války zaniká veškerý železářský průmysl i s drobným průmyslem a naplno se rozjíždí zbrojní výroba. Ke konci války byly skoro celé železárny zničeny. Díky bývalým zaměstnancům se ale povedlo podnik opravit a opětovně rozběhnout výrobu. Od roku 1952 nese podnik název Adamovské strojírny.

Od roku 1950 se v Adamovských strojírnách začíná vyrábět polygrafické stroje. Těžké strojírenství, zejména železniční a silniční mosty, parní stroje a jeřáby byly postupně vypuštěny z výrobního programu a nahrazeny přísně tajnou zbrojní výrobou. V 50. letech 20. století byla výroba doplněna o výrobu tiskařských strojů. V roce 1961 byla započata výroba čerpací a měrné techniky pohonných hmot.